řebro

See also: rebro

Old Czech

Etymology

Inherited from Proto-Slavic *rebrò, from Proto-Balto-Slavic *rébra, from Proto-Indo-European *h₁rebʰ-.

Pronunciation

• IPA^(key): (13^th CE) /ˈr̝ɛbro/
• IPA^(key): (15^th CE) /ˈr̝ɛbro/

Noun

řebro n

1. rib

Declension

Declension of řebro (hard o-stem reducible)

	singular	dual	plural
nominative	řebro	řebřě	řebra
genitive	řebra	řebrú	řeber
dative	řebru	řebroma	řebróm
accusative	řebro	řebřě	řebra
vocative	řebro	řebřě	řebra
locative	řebřě, řebru	řebrú	řebřiech
instrumental	řebrem	řebroma	řebry

This table shows the most common forms around the 13th century.
See also Appendix:Old Czech nouns and Appendix:Old Czech pronunciation.

Descendants

• Czech: žebro

Further reading

• Jan Gebauer (1903–1916) “řebro”, in Slovník staročeský (in Czech), Prague: Česká grafická společnost "unie", Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění