brněti

Old Czech

Etymology

Inherited from Proto-Slavic *brьněti.

Pronunciation

• IPA^(key): (13^th CE) /ˈbr̩ɲi̯ɛci/
• IPA^(key): (15^th CE) /ˈbr̩ɲɛci/

Verb

brněti impf

1. to resound
2. to rattle

Conjugation

Conjugation of brněti (class III)

infinitive	supine	verbal noun
brněti	brnět	brněnie

	Present			Imperative
	Singular	Dual	Plural	Singular	Dual	Plural
1st person	brňu	brnívě (-va)	brním (-me/-my)	–	brňvě, brnivě (-va)	brňme, brnim (-me/-my)
2nd person	brníš	brníta	brníte	brň, brni	brňta, brnita	brňte, brnite
3rd person	brní	brníta	brnie	brň, brni	brňta, brnita	brňte, brnite

	Sigmatic aorist			Imperfect
	Singular	Dual	Plural	Singular	Dual	Plural
1st person	brněch	brněchově (-va)	brněchom (-me/-my)	brniech	brniechově (-va)	brniechom (-me/-my)
2nd person	brně	brněsta (-šta)	brněste (-šte)	brnieše	brniešta (-sta)	brniešte (-ste)
3rd person	brně	brněsta (-šta)	brněchu	brnieše	brniešta (-sta)	brniechu

	L-participle			Passive participle
	Singular	Dual	Plural	Singular	Dual	Plural
Masculine	brněl	brněla	brněli	—	—	—
Feminine	brněla	brněle	brněly	—	—	—
Neuter	brnělo	brněle	brněla	—	—	—

	Nt-participle			S-participle
	Singular	Dual	Plural	Singular	Dual	Plural
Masculine	brně	brniece		brněv	brněvše
Feminine	brnieci			brněvši
Neuter	brně, brnieci			brněv, brněvši

Note: This table shows the most common forms of brněti around the 13th/14th century. See also Appendix:Old Czech verbs and Appendix:Old Czech pronunciation.

Descendants

• Czech: brnět

Further reading

• Jan Gebauer (1903–1916) “brněti”, in Slovník staročeský (in Czech), Prague: Česká grafická společnost "unie", Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění