hýřit

Czech

Etymology

Inherited from Old Czech hýřiti. Possibly borrowed from Middle High German irren.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈɦiːr̝ɪt]

Verb

hýřit impf

1. to revel, to roister
2. to lead a lavish lifestyle
3. to abound

   hýřit všemi barvami ― to be full of colours

Conjugation

Conjugation

Infinitive	hýřit, hýřiti	Active adjective	hýřící
Verbal noun	hýření	Passive adjective	—

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	hýřím	hýříme	—	hyřme
2nd person	hýříš	hýříte	hyř	hyřte
3rd person	hýří	hýří	—	—

The future tense: a combination of a future form of být + infinitive hýřit.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	hýřil	hýřili	—	—
masculine inanimate		hýřily		—
feminine	hýřila		—
neuter	hýřilo	hýřila	hýřeno	—

Transgressives	present	past
masculine singular	hýře	—
feminine + neuter singular	hýříc	—
plural	hýříce	—

Derived terms

• hýřil
• hýřivý
• prohýřit
• zhýralec

 

Further reading

• hýřiti in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• hýřiti in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
• hýřit in Internetová jazyková příručka