hasit

See also: hasít and has it

Czech

Etymology

Inherited from Old Czech hasiti, from Proto-Slavic *gasiti.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈɦasɪt]

Verb

hasit impf

1. to extinguish

   hasit oheň ― to extinguish a fire

Conjugation

Conjugation

Infinitive	hasit, hasiti	Active adjective	hasící
Verbal noun	hašení	Passive adjective	hašený

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	hasím	hasíme	—	hasme
2nd person	hasíš	hasíte	has	haste
3rd person	hasí	hasí	—	—

The future tense: a combination of a future form of být + infinitive hasit.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	hasil	hasili	hašen	hašeni
masculine inanimate		hasily		hašeny
feminine	hasila		hašena
neuter	hasilo	hasila	hašeno	hašena

Transgressives	present	past
masculine singular	hase	—
feminine + neuter singular	hasíc	—
plural	hasíce	—

Derived terms

• hasič m
• hašený m
• uhasit

 

Further reading

• hasiti in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• hasiti in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
• hasit in Internetová jazyková příručka