litovat

Czech

Etymology

Inherited from Old Czech ľutovati (“to be angry, to rage; to be sorry”), from Proto-Slavic *ľutovati, from *ľutъ. By surface analysis, lítý +‎ -ovat. The change of the original meaning of lítý (“ferocious”) to feeling sorry may have been influenced by the phrase Je mi líto. ("I am sorry.") whose today's meaning may have originated in "I feel bad/poignant.".

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈlɪtovat]

• audio

  (file)

Verb

litovat impf (perfective politovat)

1. to regret, to feel sorry

Conjugation

Conjugation

Infinitive	litovat, litovati	Active adjective	litující
Verbal noun	litování	Passive adjective	litovaný

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	lituji, lituju (coll.)	litujeme	—	litujme
2nd person	lituješ	litujete	lituj	litujte
3rd person	lituje	litují, litujou (coll.)	—	—

The future tense: a combination of a future form of být + infinitive litovat.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	litoval	litovali	litován	litováni
masculine inanimate		litovaly		litovány
feminine	litovala		litována
neuter	litovalo	litovala	litováno	litována

Transgressives	present	past
masculine singular	lituje	—
feminine + neuter singular	litujíc	—
plural	litujíce	—

Related terms

adjectives

• být líto
• lítostivý
• lítý
• nelítostný
• slitovný

 

nouns

• litování
• lítost
• sebelítost

 

verbs

• politovat
• slitovat
• zalitovat

 

Further reading

• litovati in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• litovati in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
• litovat in Internetová jazyková příručka

Finnish

Verb

litovat

1. third-person plural present indicative of litoa