mřít

From Wiktionary, the free dictionary
Jump to navigation Jump to search

Czech[edit]

Etymology[edit]

Inherited from Old Czech mřieti, from Proto-Slavic *merti.

Pronunciation[edit]

  • IPA(key): [ˈmr̝iːt]
  • Hyphenation: mřít

Verb[edit]

mřít impf

  1. (archaic, literary) to die
    Synonym: hynout

Conjugation[edit]

Conjugation
Infinitive mřít, mříti Active adjective mroucí, mřící
Verbal noun — Passive adjective —
Present forms indicative imperative
singular plural singular plural
1st person mřu mřeme — mřeme
2nd person mřeš mřete mři mřete
3rd person mře mřou — —
The future tense: a combination of a future form of být + infinitive mřít.
Participles Past participles Passive participles
singular plural singular plural
masculine animate mřel mřeli — —
masculine inanimate mřely —
feminine mřela —
neuter mřelo mřela — —
Transgressives present past
masculine singular mra, mře —
feminine + neuter singular mrouc, mříc —
plural mrouce, mříce —

Derived terms[edit]

Further reading[edit]

  • mříti in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
  • mříti in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
  • mřít in Internetová jazyková příručka
Retrieved from "https://en.wiktionary.org/w/index.php?title=mřít&oldid=78607078"