obejmout

Czech

Etymology

From obe- +‎ jmout.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈobɛjmou̯t]

Verb

obejmout pf (imperfective objímat)

1. to hug, to embrace (to put arms around)

   Objala ho, ale on ji nepoznal. ― She hugged him but he didn't recognize her.

Conjugation

Conjugation

Infinitive	obejmout, obejmouti	Active adjective	obejmuvší , objavší
Verbal noun	objetí, obejmutí	Passive adjective	objatý, obejmutý

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	obejmu	obejmeme	—	obejměme
2nd person	obejmeš	obejmete	obejmi	obejměte
3rd person	obejme	obejmou	—	—

The verb obejmout does not have present tense and the present forms are used to express future only.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	objal, obejmul	objali, obejmuli	objat, obejmut	objati, obejmuti
masculine inanimate		objaly, obejmuly		objaty, obejmuty
feminine	objala, obejmula		objata, obejmuta
neuter	objalo, obejmulo	objala, obejmula	objato, obejmuto	objata, obejmuta

Transgressives	present	past
masculine singular	—	obejmuv, objav
feminine + neuter singular	—	obejmuvši, objavši
plural	—	obejmuvše, objavše

Derived terms

• objetí n

 

Further reading

• obejmouti in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• obejmouti in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
• obejmout in Internetová jazyková příručka