omezit

Czech

Etymology

From o- +‎ mez +‎ -it.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈomɛzɪt]

• Audio

  (file)

Verb

omezit pf (imperfective omezovat)

1. (transitive) to restrict, to limit
2. (reflexive with se) to be confined, to be restricted, to be limited [+ na (accusative) = to]

   Svědkyně se omezí na odpovězení těchto otázek. ― The witness will limit herself to answering the questions.

Conjugation

Conjugation

Infinitive	omezit, omeziti	Active adjective	omezivší
Verbal noun	omezení	Passive adjective	omezený

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	omezím	omezíme	—	omezme
2nd person	omezíš	omezíte	omez	omezte
3rd person	omezí	omezí	—	—

The verb omezit does not have present tense and the present forms are used to express future only.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	omezil	omezili	omezen	omezeni
masculine inanimate		omezily		omezeny
feminine	omezila		omezena
neuter	omezilo	omezila	omezeno	omezena

Transgressives	present	past
masculine singular	—	omeziv
feminine + neuter singular	—	omezivši
plural	—	omezivše

Related terms

• See omezení
• See omezenost
• See omezovat
• See omezovací
• See omezování
• See omezující

Further reading

• omeziti in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• omeziti in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
• omezit in Internetová jazyková příručka