ovládnout
Jump to navigation
Jump to search
Czech[edit]
Etymology[edit]
Pronunciation[edit]
Verb[edit]
ovládnout pf (imperfective ovládat)
- to gain control, to seize control
- to dominate
- to suppress
- (reflexive with se) to control oneself
Conjugation[edit]
Conjugation
| Infinitive | ovládnout, ovládnouti | Active adjective | ovládnoucí |
|---|---|---|---|
| Verbal noun | — | Passive adjective | — |
| Present forms | indicative | imperative | ||
|---|---|---|---|---|
| singular | plural | singular | plural | |
| 1st person | ovládnu | ovládneme | — | ovládněme |
| 2nd person | ovládneš | ovládnete | ovládni | ovládněte |
| 3rd person | ovládne | ovládnou | — | — |
| The verb ovládnout does not have present tense and the present forms are used to express future only. |
| Participles | Past participles | Passive participles | ||
|---|---|---|---|---|
| singular | plural | singular | plural | |
| masculine animate | ovládl | ovládli | — | — |
| masculine inanimate | ovládly | — | ||
| feminine | ovládla | — | ||
| neuter | ovládlo | ovládla | — | — |
| Transgressives | present | past |
|---|---|---|
| masculine singular | ovládna | — |
| feminine + neuter singular | ovládnouc | — |
| plural | ovládnouce | — |
Related terms[edit]
Further reading[edit]
- ovládnouti in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
- ovládnouti in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
- ovládnout in Internetová jazyková příručka