přichvátnout
Jump to navigation
Jump to search
Czech[edit]
Etymology[edit]
From při- + chvátnout (see chvátat).
Pronunciation[edit]
Verb[edit]
přichvátnout pf
- to hurry
Conjugation[edit]
Conjugation
| Infinitive | přichvátnout, přichvátnouti | Active adjective | přichvátnuvší |
|---|---|---|---|
| Verbal noun | — | Passive adjective | — |
| Present forms | indicative | imperative | ||
|---|---|---|---|---|
| singular | plural | singular | plural | |
| 1st person | přichvátnu | přichvátneme | — | přichvátněme |
| 2nd person | přichvátneš | přichvátnete | přichvátni | přichvátněte |
| 3rd person | přichvátne | přichvátnou | — | — |
| The verb přichvátnout does not have present tense and the present forms are used to express future only. |
| Participles | Past participles | Passive participles | ||
|---|---|---|---|---|
| singular | plural | singular | plural | |
| masculine animate | přichvátl | přichvátli | — | — |
| masculine inanimate | přichvátly | — | ||
| feminine | přichvátla | — | ||
| neuter | přichvátlo | přichvátla | — | — |
| Transgressives | present | past |
|---|---|---|
| masculine singular | — | přichvátnuv |
| feminine + neuter singular | — | přichvátnuvši |
| plural | — | přichvátnuvše |
Further reading[edit]
- přichvátnouti in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
- přichvátnout si in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989