přispěchat
Jump to navigation
Jump to search
Czech[edit]
Etymology[edit]
Pronunciation[edit]
Verb[edit]
přispěchat pf (imperfective přispíchat)
- to come rushing (to help someone)
Conjugation[edit]
Conjugation
Infinitive | přispěchat, přispěchati | Active adjective | přispěchavší |
---|---|---|---|
Verbal noun | přispěchání | Passive adjective | přispěchaný |
Present forms | indicative | imperative | ||
---|---|---|---|---|
singular | plural | singular | plural | |
1st person | přispěchám | přispěcháme | — | přispěchejme |
2nd person | přispěcháš | přispěcháte | přispěchej | přispěchejte |
3rd person | přispěchá | přispěchají | — | — |
The verb přispěchat does not have present tense and the present forms are used to express future only. |
Participles | Past participles | Passive participles | ||
---|---|---|---|---|
singular | plural | singular | plural | |
masculine animate | přispěchal | přispěchali | přispěchán | přispěcháni |
masculine inanimate | přispěchaly | přispěchány | ||
feminine | přispěchala | přispěchána | ||
neuter | přispěchalo | přispěchala | přispěcháno | přispěchána |
Transgressives | present | past |
---|---|---|
masculine singular | — | přispěchav |
feminine + neuter singular | — | přispěchavši |
plural | — | přispěchavše |
Further reading[edit]
- přispěchati in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
- přispěchati in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
- přispěchat in Internetová jazyková příručka