průkaz

Czech

Etymology

Deverbal from prokázat.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈpruːkas]

Noun

průkaz m inan

1. card, pass, permit, licence

Declension

Declension of průkaz (hard masculine inanimate)

	singular	plural
nominative	průkaz	průkazy
genitive	průkazu	průkazů
dative	průkazu	průkazům
accusative	průkaz	průkazy
vocative	průkaze	průkazy
locative	průkaze, průkazu	průkazech
instrumental	průkazem	průkazy

Derived terms

• občanský průkaz
• průkaz totožnosti
• průkazka
• řidičský průkaz
• služební průkaz
• technický průkaz

 

Further reading

• průkaz in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• průkaz in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
• průkaz in Internetová jazyková příručka