rýč

See also: RYC, ryć, Ryć, and ryč

Czech

Etymology

From rýt +‎ -č, from Old Czech rýč.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈriːt͡ʃ]

• Audio

  (file)

• Hyphenation: rýč
• Rhymes: -iːtʃ

Noun

rýč m inan

1. spade (tool)

Declension

Declension of rýč (soft masculine inanimate)

	singular	plural
nominative	rýč	rýče
genitive	rýče	rýčů
dative	rýči	rýčům
accusative	rýč	rýče
vocative	rýči	rýče
locative	rýči	rýčích
instrumental	rýčem	rýči

Further reading

• rýč in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• rýč in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989

Old Czech

Etymology

From rýti +‎ -č.

Pronunciation

• IPA^(key): (13^th CE) /ˈrɨːt͡ʃ/
• IPA^(key): (15^th CE) /ˈriːt͡ʃ/, /ˈrɛjt͡ʃ/

Noun

rýč m inan

1. spade (tool)

Declension

Declension of rýč (soft o-stem)

	singular	dual	plural
nominative	rýč	rýčě	rýči, rýčové
genitive	rýčě	rýčú	rýčóv
dative	rýču	rýčoma	rýčóm
accusative	rýč	rýčě	rýčě
vocative	rýču	rýčě	rýči, rýčové
locative	rýči, rýču	rýčú	rýčích
instrumental	rýčem	rýčoma	rýči

This table shows the most common forms around the 13th century.
See also Appendix:Old Czech nouns and Appendix:Old Czech pronunciation.

Descendants

• Czech: rýč

Further reading

• Jan Gebauer (1903–1916) “rýč”, in Slovník staročeský (in Czech), Prague: Česká grafická společnost "unie", Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění