rozsvítit
Jump to navigation
Jump to search
Czech[edit]
Etymology[edit]
Pronunciation[edit]
Verb[edit]
rozsvítit pf (imperfective rozsvěcovat)
- to turn on (object: the light)
Conjugation[edit]
Conjugation
| Infinitive | rozsvítit, rozsvítiti | Active adjective | rozsvítivší |
|---|---|---|---|
| Verbal noun | rozsvícení | Passive adjective | rozsvícený |
| Present forms | indicative | imperative | ||
|---|---|---|---|---|
| singular | plural | singular | plural | |
| 1st person | rozsvítím | rozsvítíme | — | rozsviťme |
| 2nd person | rozsvítíš | rozsvítíte | rozsviť | rozsviťte |
| 3rd person | rozsvítí | rozsvítí | — | — |
| The verb rozsvítit does not have present tense and the present forms are used to express future only. |
| Participles | Past participles | Passive participles | ||
|---|---|---|---|---|
| singular | plural | singular | plural | |
| masculine animate | rozsvítil | rozsvítili | rozsvícen | rozsvíceni |
| masculine inanimate | rozsvítily | rozsvíceny | ||
| feminine | rozsvítila | rozsvícena | ||
| neuter | rozsvítilo | rozsvítila | rozsvíceno | rozsvícena |
| Transgressives | present | past |
|---|---|---|
| masculine singular | — | rozsvítiv |
| feminine + neuter singular | — | rozsvítivši |
| plural | — | rozsvítivše |
Further reading[edit]
- rozsvítiti in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
- rozsvítiti in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
- rozsvítit in Internetová jazyková příručka