vír

See also: vir, Vir, VIR, Vir., viř, and -vir-

Czech

Etymology

Inherited from Old Czech vír, from Proto-Slavic *virъ.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈviːr]
• Rhymes: -iːr
• Homophone: výr

Noun

vír m inan

1. whirlpool

Declension

Declension of vír (hard masculine inanimate)

	singular	plural
nominative	vír	víry
genitive	víru	vírů
dative	víru	vírům
accusative	vír	víry
vocative	víre	víry
locative	víru	vírech
instrumental	vírem	víry

Related terms

• vířit
• vířivka f
• vířivý

 

Further reading

• vír in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• vír in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
• vír in Internetová jazyková příručka

Icelandic

Etymology

From Proto-Germanic *wīraz (“wire”) from Proto-Indo-European *weyro- (“a twist, thread, cord, wire”), from Proto-Indo-European *wey- (“to turn, twist, weave, plait”).

Noun

vír m (genitive singular vírs, nominative plural vírar)

1. wire

Declension

declension of vír

m-s1	singular		plural
	indefinite	definite	indefinite	definite
nominative	vír	vírinn	vírar	vírarnir
accusative	vír	vírinn	víra	vírana
dative	vír	vírnum	vírum	vírunum
genitive	vírs	vírsins	víra	víranna

Derived terms

• heftivír