Etymology[edit]
Inherited from Old Czech voněti, from Proto-Slavic *voňati.
Pronunciation[edit]
vonět impf (perfective zavonět)
- to smell, to have a pleasant smell
- Antonyms: čpět, smrdět, zapáchat
- Ty růže voní nádherně. ― The roses smell lovely.
Conjugation[edit]
Conjugation
| Infinitive
|
vonět, voněti
|
Active adjective
|
vonící
|
| Verbal noun
|
—
|
Passive adjective
|
—
|
| The future tense: a combination of a future form of být + infinitive vonět. |
|
| Participles |
Past participles |
Passive participles
|
|
singular |
plural |
singular |
plural
|
| masculine animate
|
voněl |
voněli |
— |
—
|
| masculine inanimate
|
voněly |
—
|
| feminine
|
voněla |
—
|
| neuter
|
vonělo |
voněla |
— |
—
|
| Transgressives
|
present
|
past
|
| masculine singular
|
voně |
—
|
| feminine + neuter singular
|
voníc |
—
|
| plural
|
voníce |
—
|
Related terms[edit]
Further reading[edit]
- voněti in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
- voněti in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
- vonět in Internetová jazyková příručka
