vyzkoumat
Jump to navigation
Jump to search
Czech[edit]
Etymology[edit]
Pronunciation[edit]
Verb[edit]
vyzkoumat pf (imperfective vyzkoumávat)
Conjugation[edit]
Conjugation
| Infinitive | vyzkoumat, vyzkoumati | Active adjective | vyzkoumavší |
|---|---|---|---|
| Verbal noun | vyzkoumání | Passive adjective | vyzkoumaný |
| Present forms | indicative | imperative | ||
|---|---|---|---|---|
| singular | plural | singular | plural | |
| 1st person | vyzkoumám | vyzkoumáme | — | vyzkoumejme |
| 2nd person | vyzkoumáš | vyzkoumáte | vyzkoumej | vyzkoumejte |
| 3rd person | vyzkoumá | vyzkoumají | — | — |
| The verb vyzkoumat does not have present tense and the present forms are used to express future only. |
| Participles | Past participles | Passive participles | ||
|---|---|---|---|---|
| singular | plural | singular | plural | |
| masculine animate | vyzkoumal | vyzkoumali | vyzkoumán | vyzkoumáni |
| masculine inanimate | vyzkoumaly | vyzkoumány | ||
| feminine | vyzkoumala | vyzkoumána | ||
| neuter | vyzkoumalo | vyzkoumala | vyzkoumáno | vyzkoumána |
| Transgressives | present | past |
|---|---|---|
| masculine singular | — | vyzkoumav |
| feminine + neuter singular | — | vyzkoumavši |
| plural | — | vyzkoumavše |
Derived terms[edit]
Further reading[edit]
- vyzkoumati in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
- vyzkoumati in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
- vyzkoumat in Internetová jazyková příručka