znemožňovat

Czech

Etymology

From zne- +‎ možný +‎ -ovat.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈznɛmoʒɲovat]

Verb

znemožňovat impf (perfective znemožnit)

1. to make impossible
2. to forbid, to prevent

Conjugation

Conjugation

Infinitive	znemožňovat, znemožňovati	Active adjective	znemožňující
Verbal noun	znemožňování	Passive adjective	znemožňovaný

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	znemožňuji, znemožňuju (coll.)	znemožňujeme	—	znemožňujme
2nd person	znemožňuješ	znemožňujete	znemožňuj	znemožňujte
3rd person	znemožňuje	znemožňují, znemožňujou (coll.)	—	—

The future tense: a combination of a future form of být + infinitive znemožňovat.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	znemožňoval	znemožňovali	znemožňován	znemožňováni
masculine inanimate		znemožňovaly		znemožňovány
feminine	znemožňovala		znemožňována
neuter	znemožňovalo	znemožňovala	znemožňováno	znemožňována

Transgressives	present	past
masculine singular	znemožňuje	—
feminine + neuter singular	znemožňujíc	—
plural	znemožňujíce	—

Related terms

• možný
• umožňovat
• znemožnit

 

Further reading

• znemožňovati in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• znemožňovati in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
• znemožňovat in Internetová jazyková příručka