hořekovat
Jump to navigation
Jump to search
Czech[edit]
Pronunciation[edit]
Verb[edit]
hořekovat impf (perfective zahořekovat)
Conjugation[edit]
Conjugation
| Infinitive | hořekovat, hořekovati | Active adjective | hořekující |
|---|---|---|---|
| Verbal noun | hořekování | Passive adjective | — |
| Present forms | indicative | imperative | ||
|---|---|---|---|---|
| singular | plural | singular | plural | |
| 1st person | hořekuji, hořekuju (coll.) |
hořekujeme | — | hořekujme |
| 2nd person | hořekuješ | hořekujete | hořekuj | hořekujte |
| 3rd person | hořekuje | hořekují, hořekujou (coll.) |
— | — |
| The future tense: a combination of a future form of být + infinitive hořekovat. |
| Participles | Past participles | Passive participles | ||
|---|---|---|---|---|
| singular | plural | singular | plural | |
| masculine animate | hořekoval | hořekovali | — | — |
| masculine inanimate | hořekovaly | — | ||
| feminine | hořekovala | — | ||
| neuter | hořekovalo | hořekovala | — | — |
| Transgressives | present | past |
|---|---|---|
| masculine singular | hořekuje | — |
| feminine + neuter singular | hořekujíc | — |
| plural | hořekujíce | — |
Related terms[edit]
Further reading[edit]
- hořekovati in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
- hořekovati in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
- hořekovat in Internetová jazyková příručka