obrátit

From Wiktionary, the free dictionary
Jump to navigation Jump to search

Czech[edit]

Etymology[edit]

Inherited from Proto-Slavic *obvortiti. By surface analysis, ob- +‎ vrátit.

Pronunciation[edit]

  • IPA(key): [ˈobraːcɪt]
  • Audio(file)

Verb[edit]

obrátit pf (imperfective obracet)

  1. to flip, to turn over
  2. (reflexive with se) to turn, to turn to someone/sth, to turn over

Conjugation[edit]

Conjugation
Infinitive obrátit, obrátiti Active adjective obrátivší
Verbal noun obrácení Passive adjective obrácený
Present forms indicative imperative
singular plural singular plural
1st person obrátím obrátíme — obraťme
2nd person obrátíš obrátíte obrať obraťte
3rd person obrátí obrátí — —
The verb obrátit does not have present tense and the present forms are used to express future only.
Participles Past participles Passive participles
singular plural singular plural
masculine animate obrátil obrátili obrácen obráceni
masculine inanimate obrátily obráceny
feminine obrátila obrácena
neuter obrátilo obrátila obráceno obrácena
Transgressives present past
masculine singular — obrátiv
feminine + neuter singular — obrátivši
plural — obrátivše

Related terms[edit]

Further reading[edit]

  • obrátiti in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
  • obrátiti in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
  • obrátit in Internetová jazyková příručka
Retrieved from "https://en.wiktionary.org/w/index.php?title=obrátit&oldid=78354130"