odstěhovat
Jump to navigation
Jump to search
Czech[edit]
Etymology[edit]
Pronunciation[edit]
Verb[edit]
odstěhovat pf (imperfective odstěhovávat)
Conjugation[edit]
Conjugation
| Infinitive | odstěhovat, odstěhovati | Active adjective | odstěhovavší |
|---|---|---|---|
| Verbal noun | — | Passive adjective | — |
| Present forms | indicative | imperative | ||
|---|---|---|---|---|
| singular | plural | singular | plural | |
| 1st person | odstěhuji | odstěhujeme | — | odstěhujme |
| 2nd person | odstěhuješ | odstěhujete | odstěhuj | odstěhujte |
| 3rd person | odstěhuje | odstěhují | — | — |
| The verb odstěhovat does not have present tense and the present forms are used to express future only. |
| Participles | Past participles | Passive participles | ||
|---|---|---|---|---|
| singular | plural | singular | plural | |
| masculine animate | odstěhoval | odstěhovali | odstěhován | odstěhováni |
| masculine inanimate | odstěhovaly | odstěhovány | ||
| feminine | odstěhovala | odstěhována | ||
| neuter | odstěhovalo | odstěhovala | odstěhováno | odstěhována |
| Transgressives | present | past |
|---|---|---|
| masculine singular | — | odstěhovav |
| feminine + neuter singular | — | odstěhovavši |
| plural | — | odstěhovavše |
Further reading[edit]
- odstěhovati in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
- odstěhovati in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989