prokletí

See also: prokleti

Czech

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈproklɛciː]
• Hyphenation: pro‧kle‧tí

Etymology 1

Noun

prokletí n

1. verbal noun of proklít
2. curse (supernatural detriment)

Declension

Declension of prokletí (neuter in -í/-ý)

	singular	plural
nominative	prokletí	prokletí
genitive	prokletí	prokletí
dative	prokletí	prokletím
accusative	prokletí	prokletí
vocative	prokletí	prokletí
locative	prokletí	prokletích
instrumental	prokletím	prokletími

Etymology 2

See the etymology of the corresponding lemma form.

Adjective

prokletí

1. animate masculine nominative/vocative plural of prokletý

Further reading

• prokletí in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• prokletí in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
• prokletí in Internetová jazyková příručka