shořet

Czech

Etymology

From s- +‎ hořet.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈsxor̝ɛt]
• IPA^(key): [ˈzɦor̝ɛt]
• Hyphenation: sho‧řet

Verb

shořet pf (imperfective shořívat)

1. (intransitive) to burn down, to burn completely

Conjugation

Conjugation

Infinitive	shořet, shořeti	Active adjective	shořevší
Verbal noun	—	Passive adjective	—

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	shořím	shoříme	—	shořme
2nd person	shoříš	shoříte	shoř	shořte
3rd person	shoří	shoří	—	—

The verb shořet does not have present tense and the present forms are used to express future only.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	shořel	shořeli	shořen	shořeni
masculine inanimate		shořely		shořeny
feminine	shořela		shořena
neuter	shořelo	shořela	shořeno	shořena

Transgressives	present	past
masculine singular	—	shořev
feminine + neuter singular	—	shořevši
plural	—	shořevše

Further reading

• shořeti in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• shořeti in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
• shořet in Internetová jazyková příručka