vnouče

Czech

Etymology

Inherited from Old Czech vnúčě, from Proto-Slavic *vъnučę. Compare Serbo-Croatian unuče.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈvnou̯t͡ʃɛ]

Noun

vnouče n

1. grandchild

Declension

Declension of vnouče (t-stem neuter)

	singular	plural
nominative	vnouče	vnoučata
genitive	vnoučete	vnoučat
dative	vnoučeti	vnoučatům
accusative	vnouče	vnoučata
vocative	vnouče	vnoučata
locative	vnoučeti	vnoučatech
instrumental	vnoučetem	vnoučaty

Hyponyms

• vnuk m
• vnučka f

Further reading

• vnouče in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• vnouče in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
• vnouče in Internetová jazyková příručka