divit

Czech

Etymology

Inherited from Proto-Slavic *diviti.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈɟɪvɪt]

• Audio

  (file)

Verb

divit impf (perfective podivit)

1. (reflexive with se) to be surprised, to wonder

Conjugation

Conjugation

Infinitive	divit, diviti	Active adjective	divící
Verbal noun	divení	Passive adjective	divený

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	divím	divíme	—	divme
2nd person	divíš	divíte	div	divte
3rd person	diví	diví	—	—

The future tense: a combination of a future form of být + infinitive divit.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	divil	divili	diven	diveni
masculine inanimate		divily		diveny
feminine	divila		divena
neuter	divilo	divila	diveno	divena

Transgressives	present	past
masculine singular	divě	—
feminine + neuter singular	divíc	—
plural	divíce	—

Related terms

• divný m
• obdiv m
• obdivovat
• odiv m
• podiv m
• podivit
• podivín m
• podivovat
• udivit
• udivovat
• údiv m
• vynadivit

 

Further reading

• diviti in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• diviti in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
• divit in Internetová jazyková příručka