vrátit

See also: vrátiť

Czech

Etymology

Inherited from Old Czech vrátiti, from Proto-Slavic *vortiti, from Proto-Balto-Slavic *wártīˀtei, from Proto-Indo-European *wortéyeti, from the root *wert-.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈvraːcɪt]

• Audio

  (file)

• Hyphenation: vrá‧tit

Verb

vrátit pf (imperfective vracet)

1. (transitive) to return

   Tu knihu ti vrátím příští týden. ― I will return this book to you next week.

   Vyřčené slovo nevrátíš. ― You cannot return a spoken word.

   Chci vrátit peníze. ― I want my money back.

2. (reflexive with se) to return, to go back

   Vrátila se do práce. ― She went back to work.

Conjugation

Conjugation

Infinitive	vrátit, vrátiti	Active adjective	vrátivší
Verbal noun	—	Passive adjective	—

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	vrátím	vrátíme	—	vraťme
2nd person	vrátíš	vrátíte	vrať	vraťte
3rd person	vrátí	vrátí	—	—

The verb vrátit does not have present tense and the present forms are used to express future only.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	vrátil	vrátili	vrácen	vráceni
masculine inanimate		vrátily		vráceny
feminine	vrátila		vrácena
neuter	vrátilo	vrátila	vráceno	vrácena

Transgressives	present	past
masculine singular	—	vrátiv
feminine + neuter singular	—	vrátivši
plural	—	vrátivše

Antonyms

• nevrátit

Derived terms

• navrátit
• vratný m
• vrácení
• vyhodíte ho dveřmi a vrátí se oknem
• zvratný m

 

Related terms

• navrátit
• návrat
• odvrátit
• podvrátit
• převrat
• převrátit
• rozvrat
• rozvrátit
• vyvrátit
• závrať
• zvrat
• zvratky
• zvrátit

 

Further reading

• vrátiti in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• vrátiti in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
• vrátit in Internetová jazyková příručka